Jaké látky obsahuje aloe vera
Zveřejněno: 06.02.2012 | Rubrika: Aloe vera
Mnozí z nás se jistě setkali s aloe za svého mládí, kdy si tuto rostlinu pěstovala babička v kuchyni za oknem, a při nějakém poranění (spálení, říznutí) přiložila kousek uříznutého listu na ránu, která se potom lépe hojila. Také list se dokázal zacelit a dále růst.
Ve skutečnosti je na světě něco přes 400 druhů této rostliny. Každý druh se liší nejenom vzhledem nebo místem výskytu, ale i množstvím a poměrem účinných blahodárných látek. Postupným zkoumáním se dospělo k tomu, že nejvhodnější pro používání je druh Aloe vera, nebo-li Aloe barbadensis, který obsahuje výhodný poměr účinných látek a navíc se nejlépe hodí pro pěstování v plantážích.
Aby měla rostlina skutečně vysoké koncentrace účinných látek, musí se pěstovat v určitém podnebí - v suché písčité půdě v tropickém pásmu. Ačkoliv tedy máme mnozí nějaké ty rostlinky doma, nejsme schopni zajistit, aby byly stejně účinné jako ty z pouště. Na poraněnou kůži samozřejmě stačí přiložit babiččinu rostlinku, na větší zdravotní problém by ale stačit nemusela.
Aloe disponuje velmi důmyslnou obranou proti zvířátkům, která by ji v poušti chtěla sežrat. Je totiž zcela přirozené, že rostlina plná výživé tekutiny uvnitř listů by se v poušti brzo stala terčem zájmu hladových a žíznivých tvorů. Tou obranou však nejsou trny, které většině druhů vyrůstá na listech ve větším či menším množství. Aloe totiž ve slupce svých listů obsahuje ve velkém množství antrachinon aloin, který způsobuje žaludeční křeče a je silně projímavý, což je v poušti docela vražedná kombinace. Pokud tedy zvíře nechce zemřít na dehydrataci, musí nechat aloe napokoji. Právě přítomnost aloinu v této rostlině znemožňuje doporučit její užívání těhotným ženám a dětem.
Teprve po odstranění zelené slupky dostáváme klouzavou průsvitnou hmotu, ze které se získává tzv. gel, který se dále ředí na různě účinné šťávy nebo drinky. Způsob zpracování listů aloe má velký vliv na účinky konečného produktu (ale o tom až v nějakém samostatném článku).
Gel tvořící vnitřek listu obsahuje více než 200 dosud známých biologicky aktivních látek s významnými farmakologickými účinky na člověka. Jde o směs pozoruhodných polysacharidů, různých enzymů, vitaminů, minerálních látek, antioxidantů, esenciálních aminokyselin, látek tlumících zánět a bolest a těch, které ovlivňují různé metabolické pochody.
Mimořádnou ale dělá aloe skutečnost, že všechny tyto obsažené látky se vzájemně podporují a spolupracují (mají tedy tzv. synergický účinek). Aloe vera je nadána adaptogenní vlastností, která umožňuje, aby tělo přijalo ty látky, které potřebuje a ostatní vyloučilo. Nelze se tedy užíváním aloe nějak předávkovat.
Takže konkrétně:
vitamíny - A (hotově i ve formě betakarotenu), B1, B2, B6, B12 (u rostlin velmi vzácné), C, PP, E, kyselina listová, niacin, cholin
minerály a stopové prvky - vápník, draslík, magnesium, sodík, měď, železo, zinek, mangan
aminokyseliny - 20 druhů včetně všech esenciálních (lysin, threonin, valin, methionin, isoleucin, fenylalanin, tryptofan, arginin, kyselina asparagová, serin, kyselina glutamová, glycin, alanin, cystein, tyrosin, histidin, prolin, hydrosyprolin, leucin, asparagin, glutamin)
enzymy - objeveno 12 druhů (oxidasa, katalasa, amylasa, bradykinasa, celulasa, lipasa, aliinasa, fosphatasa, kreatin fosphokinasa, dehydrogenasa, SGo-transaminasa, SGP-transaminasa)
steroly - campesterol, lupeol, beta-sitosterol
cukry - aminocukry (glukosamin, galaktosamin, ...), mucinózní polysacharidy (acemanany, velmi důležité)
a mnohé další - kyselina jablečná, lignin, sapogenin, emodin, dietylhexylftalát (DEHP) ...