Stopové prvky, přehled
Zveřejněno: 12.03.2014 | Rubrika: Stavební kameny života
Rozšířená definice říká, že stopové prvky jsou takové, jejichž koncentrace ve tkáních jsou nižší než 50 mg/kg. Můžeme tedy za stopové prvky označit téměř vše, co najdeme v Mendělejevově periodické soustavě prvků.
Běžně ale chápeme stopové prvky jako ty, které naše tělo nutně potřebuje, a které jsou pro ně prospěšné. Přitom si je samozřejmě samo nemůže vytvářet (jedná se o základní chemické prvky, které vznikají jen jadernou fúzí někde v centru supernovy popřípadě možná ve velkém hadronovém urychlovači (LHC) v CERNu :-). Dle nutriční definice je tedy označujeme jako esenciální.
Jako esenciální jsou chápány zinek, jód, selen, měď, mangan, chróm, molybden, fluór a železo, u nichž je stanovena doporučená denní dávka, a křemík, kobalt a bór, u nichž tato dávka stanovena není. Esenciální stopové prvky jsou popsány v samostatném článku.
V dalším článku je pár informací o prvcích, které se v našem těle vyskytují, nicméně nebylo ještě prokázáno, že jejich příjem je životně důležitý. Mezi takové prvky patří lithium, nikl, cín, vanad a germanium, u kterých není přesně zjištěna role v organismu (samozřejmě u některých tušíme).
Poslední skupinou jsou potom pro tělo toxické prvky. Všichni samozřejmě znají toxicitu těžkých kovů, jako olovo nebo rtuť. Dále sem patří například hliník, astat, kadmium a kupodivu také stříbro (které úspěšně ničí bakterie, takže se používá v kosmetických přípravcích). Naštěstí předávkovat tělo větším množství stříbra přijímaného v potravě nejspíš nehrozí. :-)
Důležité je ale nejen do jaké skupiny prvek řadíme, ale i na jeho množství, popřípadě poměru s jiným prvkem. V některých případech může být jejich nadbytek nebo nevyvážený poměr pro tělo toxický (např. u esenciálního selenu).
V následujících článcích se budu držet nastíněného rozdělení stopových prvků na tři skupiny.