MUDr. Karel Lukášek
... lékař léčí, příroda uzdravuje ...
Zveřejněno: 14.02.2015 | Rubrika: Stavební kameny života
V pradávných dobách dokázali živočichové syntetizovat pro svůj růst všechny druhy potřebných aminokyselin. Protože ale „výroba“ některých z nich je velmi energeticky náročná a navíc byly tyto druhy zastoupeny v dostatečném množství ve stravě (rostlinné), ztratili jsme postupně schopnost jejich syntézy. Jsme tedy závislí plně na přísunu zvenčí.
Aminokyseliny, které jsou pro živočichy esenciální, dokážou syntetizovat rostliny a bakterie. Ty jsou pak zdrojem těchto aminokyselin pro všechny ostatní organismy.
Esenciálními se jeví tyto aminokyseliny:
arginin, histidin, leucin, isoleucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan a valin.
Přitom arginin a histidin jsou tzv. semiesenciální aminokyseliny. Tělo si je sice dokáže syntetizovat, ale tato syntéza není dostatečná pro podporu růstu. Pro dospělé tedy již esenciální nejsou.
Jiné aminokyseliny mohou vznikat přeměnou z dalších aminokyselin (například methionin může být syntetizován z homocysteinu a naopak.
Aminokyseliny se v organismu neskladují. Buď jsou hned zabudovány do vytvářených proteinů nebo jsou deaminovány a dusík v nich obsažený je vyloučen jako močovina. Proto nelze konzumovat potraviny bohaté na esenciální aminokyseliny „do zásoby“, příjem musí být pokud možno stálý.
Protože se aminokyseliny v těle neskladují „pro pozdější využití“, je jasné, že při zabudovávání do proteinů vždy záleží na tom, které aminokyseliny je v té chvíli nejméně. Jakmile totiž „dojde“, není možné v syntéze proteinů pokračovat a ostatní aminokyseliny jsou vyloučeny z těla ven, a to i v případě, že je celkové množství aminokyselin nedostatečné.
Záleží tedy na tom, jaké druhy aminokyselin v potravě přijímáme. Jen jejich součtový objem nemusí být směrodatný. Obecně platí, že v pšenici a rýži je limitní lysin, proto je vhodné kombinovat je s luštěninami, kde je limitní methionin.